Tungový olej na dubový stůl
Napsal: 26 led 2014, 16:58
Tento článek navazuje na starší příspěvek Teakový olej.
O co jde: Máme dubový stůl, který shodou šťastných okolností není natřený průmyslovým lakem nebo lazurou, a rozhodl jsem se tedy, že jej (hlavně desku) ošetřím olejem. Po experimetnu s teakovým olejem jsem se rozhodl dál pokračovat s olejem tungovým.
Výchozí situace
Dubová spárovka již napuštěná dvěma nátěry teakového oleje (viz starší článek), dobře polymerovanými, ale proti tekutinám neodolnými.
Jaký je záměr
Napuštění několika nátěry s hlavním podílem tungového oleje. První nátěr horkým olejem, potom ředěné. Chtěl bych dosáhnout povrchu, který je matný a zachovává texturu dřeva.
Jak to probíhalo v praxi
A: Starý venkovní teploměr, který zde po sejmutí plechového chrániče baňky posloužil k měření teploty oleje
B: Olej v plechovce (od fazolí :) má cca 60 °C
C: Štětec natírací :)
Napouštění horkým olejem za teploty 20 °C jsem nepochopil. Stačí několik tahů štětcem, kdy vám olej tuhne pod rukou a dojde vám, že pokud je masivní kus dřeva temperovaný na 20 °C a nanesete na něj trochu oleje teplého 60 °C, má ten olej ihned teplotu 20 °C :) Technologii horkého oleje si dokážu představit ve dvojím provedení:
1. Namáčení menších kusů dřeva do horké lázně (olej ohřeje materiál a může se vsakovat).
2. Zahřátí materiálu na vyšší teplotu, myslím, že by fungovalo, kdybych počkal na léto a desku nechal na slunci pořádně rozehřát. Pak bude horký olej pořádně sát. Studená deska ne.
V zimě, nebo když nemáme dost výkonný infrazářič, nezbyde nic jiného, než ředit. 10:1, doporučované na eshopu, je málo už od pohledu. Vzpomněl jsem si proto na dobrou vlastnost nešťastného teakového oleje – je řídký jako motorová nafta a vsakuje se fakt bezvadně – a jal jsem se ředit pořádně. Tungový olej na 1. vrstvu odhadem 10:4:0,5 olej:terpentýn:pomerančová silice.
A: Plechovka (fazole Billa, toto NENÍ reklama :) s naředěným olejem
B: Štětec (stále stejný :)
C: Skvělé produkty zakoupené na Cestě dřeva (toto JE reklama :)
Nanášel jsem hodně tvrdým štětcem, a abych co nejvíc nasytil savá místa, nesetřel jsem po 10 minutách, ale pokaždé, když se začala objevovat suchá místa (tak po 10 minutách), jsem štětcem povrchovou vrstvu oleje znovu rozetřel. Přebytečný olej jsem z desky otřel teprve tak po hodině. Správný čas se asi nedá uvést, je třeba pozorovat nanášenou vrstvu v odlesku a když už se neobjevují suché fleky, došlo k nasycení.
V tuto chvíli to vypadá přesně jak jsem nechtěl :) Takhle by to asi vypadalo natřené matným polyuretanovým lakem. Nicméně to nepovažuju za ztracené, ještě to není polymerované a další vrstvu bych už chtěl nanášet brusnou metodou, kterou radí Martin.
To be continued! :)
(Uběhlo několik týdnů...)
Mezitím se stalo několik věcí. Po předchozím nátěru štětcem jsem zkusil Martinovu brusnou metodu. Na obrázku je vidět výsledek mého dlouhodobého duševního úsilí, tedy hlavně abrazivní rouno :)
(Abych trochu pomohl čtenáři, kterému se nechce absorbovat celý text, Martin radí roztírat další vrstvu oleje brusným materiálem. Výsledkem by měl být hrubý povrch a ucpané póry, což je můj cíl.)
K tomu si neodpustím věc, co mi nejde do hlavy. Martin dobře a poctivě uvádí, že to brousí rounem. Z něj nepadají špony. Ale nejednou jsem na internetu narazil na radu nanášet/brousit ocelovou vlnou. Vzhledem k tomu, že je to můj nejoblíbenější materiál vím, jak moc se drolí a zanechává drobné špony až ocelový prach. Kdybych se řídil těmito radami, budu mít po zaschnutí oleje na povrchu film tvořený polymerovaným tungovým olejem, dřevěným prachem a ocelovými šponami různé velikosti. Toto NENÍ řečnická otázka: opravdu to tak někdo dělá? To nevadí, že tam ten ocelový prach zaschne?
No nic. Po těchto úvahách jsem si připravil brusné rouno a šel na druhou vrstvu tungového oleje.
Zkušený čtenář již nepotřebuje detailní popisek. Stále stejná plechovka od fazolí atd. :) Změnil se nanášecí nástroj – brusné rouno, zde gr. 180
Metoda skutečně funguje. Respektive to, co Martin popisuje jako (parafráze) „vytvoří se kaše z oleje a pilin“, probíhá. Pes je ovšem zakopán v tom broušení. Měkký povrch moc neobrousíte, ať děláte co děláte. Nanášel jsem po týdnu po první vrstvě (výše) a... Ano, trochu to jde, nějaká kaše vzniká. Ale evidentně by to chtělo počkat, až bude předchozí vrstva zcela vytvrzená. A to tedy ani náhodou.
Zde bych načal novou kapitolu, protože se stalo něco dramatického, byl jsem totiž osvícen :)
Oleje dle Boba Flexnera
Kdo nemáte rádi Američany jako já, nečtěte dál. Nerad bych, aby se to tady zvrhlo v politické hovory :) Kdo máte pocit, že dnešní doba je jen stín pominulé slávy a moudrosti našich velkých předků... taky nečtěte dál.
Tak dobrá. Ale budu se snažit být objektivní :)
Hodně dlouho (měsíce) jsem se potloukal internetem. (Jeden z nejlepších výsledků je mimochodem web Cesta dřeva.) Sháněl jsem informace o olejích, hlavně o tungovém oleji, se kterým jsem experimentoval někdy před deseti lety. Nechci se rozepisovat, co jsem všechno musel přečíst, asi to znáte. Teď napíšu něco, co bude asi vypadat blbě, ale je to tak: drtivá většina informací je bohžel nedostupná v češtině a bez angličtiny (a taky ruštiny) se člověk brzy jen motá dokola.
Výsledek mého prosívání informací je kniha od nějakého Boba Flexnera „Understanding wood finishing“. Myslím, že to nebylo přeloženo do češtiny, ale nepídil jsem se po tom. Kdo můžete, přečtěte, doporučuju. Dost tápání, které je vidět tady na Přírodních nátěrech (mimochodem podle toho, co jsem viděl, jste na špičkové diskuzi) je jednou provždy vyřešeno. A ta špatná zpráva pro romantiky, jak jsem o tom psal v úvodu: bylo to vyřešeno už před 100 lety.
NICMÉNĚ neklesejte na mysli, všechno zlé může být pro něco dobré. Flexner, jako správný Američan, předpokládá, že budu zklamaný, když můj dubový stůl bude po šesti nátěrech tungovým olejem „sice kapalinám odolný, ale hrubého povrchu, se slabou mechanickou odolností, což můžeme snadno vyzkoušet nehtem“. Netuší, že právě takový povrch jsem chtěl, když jsem se pouštěl do olejů.
Co z toho plyne? Přečtěte ve Flexnerovi, nebo čekejte na pokračování :)
Komu se nechce čekat, je to jednoduché: na vytvrzení olejů budete čekat týdny. A není k tomu důvod (když si nechcete vyhrát :)
O co jde: Máme dubový stůl, který shodou šťastných okolností není natřený průmyslovým lakem nebo lazurou, a rozhodl jsem se tedy, že jej (hlavně desku) ošetřím olejem. Po experimetnu s teakovým olejem jsem se rozhodl dál pokračovat s olejem tungovým.
Výchozí situace
Dubová spárovka již napuštěná dvěma nátěry teakového oleje (viz starší článek), dobře polymerovanými, ale proti tekutinám neodolnými.
Jaký je záměr
Napuštění několika nátěry s hlavním podílem tungového oleje. První nátěr horkým olejem, potom ředěné. Chtěl bych dosáhnout povrchu, který je matný a zachovává texturu dřeva.
Jak to probíhalo v praxi
A: Starý venkovní teploměr, který zde po sejmutí plechového chrániče baňky posloužil k měření teploty oleje
B: Olej v plechovce (od fazolí :) má cca 60 °C
C: Štětec natírací :)
Napouštění horkým olejem za teploty 20 °C jsem nepochopil. Stačí několik tahů štětcem, kdy vám olej tuhne pod rukou a dojde vám, že pokud je masivní kus dřeva temperovaný na 20 °C a nanesete na něj trochu oleje teplého 60 °C, má ten olej ihned teplotu 20 °C :) Technologii horkého oleje si dokážu představit ve dvojím provedení:
1. Namáčení menších kusů dřeva do horké lázně (olej ohřeje materiál a může se vsakovat).
2. Zahřátí materiálu na vyšší teplotu, myslím, že by fungovalo, kdybych počkal na léto a desku nechal na slunci pořádně rozehřát. Pak bude horký olej pořádně sát. Studená deska ne.
V zimě, nebo když nemáme dost výkonný infrazářič, nezbyde nic jiného, než ředit. 10:1, doporučované na eshopu, je málo už od pohledu. Vzpomněl jsem si proto na dobrou vlastnost nešťastného teakového oleje – je řídký jako motorová nafta a vsakuje se fakt bezvadně – a jal jsem se ředit pořádně. Tungový olej na 1. vrstvu odhadem 10:4:0,5 olej:terpentýn:pomerančová silice.
A: Plechovka (fazole Billa, toto NENÍ reklama :) s naředěným olejem
B: Štětec (stále stejný :)
C: Skvělé produkty zakoupené na Cestě dřeva (toto JE reklama :)
Nanášel jsem hodně tvrdým štětcem, a abych co nejvíc nasytil savá místa, nesetřel jsem po 10 minutách, ale pokaždé, když se začala objevovat suchá místa (tak po 10 minutách), jsem štětcem povrchovou vrstvu oleje znovu rozetřel. Přebytečný olej jsem z desky otřel teprve tak po hodině. Správný čas se asi nedá uvést, je třeba pozorovat nanášenou vrstvu v odlesku a když už se neobjevují suché fleky, došlo k nasycení.
V tuto chvíli to vypadá přesně jak jsem nechtěl :) Takhle by to asi vypadalo natřené matným polyuretanovým lakem. Nicméně to nepovažuju za ztracené, ještě to není polymerované a další vrstvu bych už chtěl nanášet brusnou metodou, kterou radí Martin.
To be continued! :)
(Uběhlo několik týdnů...)
Mezitím se stalo několik věcí. Po předchozím nátěru štětcem jsem zkusil Martinovu brusnou metodu. Na obrázku je vidět výsledek mého dlouhodobého duševního úsilí, tedy hlavně abrazivní rouno :)
(Abych trochu pomohl čtenáři, kterému se nechce absorbovat celý text, Martin radí roztírat další vrstvu oleje brusným materiálem. Výsledkem by měl být hrubý povrch a ucpané póry, což je můj cíl.)
K tomu si neodpustím věc, co mi nejde do hlavy. Martin dobře a poctivě uvádí, že to brousí rounem. Z něj nepadají špony. Ale nejednou jsem na internetu narazil na radu nanášet/brousit ocelovou vlnou. Vzhledem k tomu, že je to můj nejoblíbenější materiál vím, jak moc se drolí a zanechává drobné špony až ocelový prach. Kdybych se řídil těmito radami, budu mít po zaschnutí oleje na povrchu film tvořený polymerovaným tungovým olejem, dřevěným prachem a ocelovými šponami různé velikosti. Toto NENÍ řečnická otázka: opravdu to tak někdo dělá? To nevadí, že tam ten ocelový prach zaschne?
No nic. Po těchto úvahách jsem si připravil brusné rouno a šel na druhou vrstvu tungového oleje.
Zkušený čtenář již nepotřebuje detailní popisek. Stále stejná plechovka od fazolí atd. :) Změnil se nanášecí nástroj – brusné rouno, zde gr. 180
Metoda skutečně funguje. Respektive to, co Martin popisuje jako (parafráze) „vytvoří se kaše z oleje a pilin“, probíhá. Pes je ovšem zakopán v tom broušení. Měkký povrch moc neobrousíte, ať děláte co děláte. Nanášel jsem po týdnu po první vrstvě (výše) a... Ano, trochu to jde, nějaká kaše vzniká. Ale evidentně by to chtělo počkat, až bude předchozí vrstva zcela vytvrzená. A to tedy ani náhodou.
Zde bych načal novou kapitolu, protože se stalo něco dramatického, byl jsem totiž osvícen :)
Oleje dle Boba Flexnera
Kdo nemáte rádi Američany jako já, nečtěte dál. Nerad bych, aby se to tady zvrhlo v politické hovory :) Kdo máte pocit, že dnešní doba je jen stín pominulé slávy a moudrosti našich velkých předků... taky nečtěte dál.
Tak dobrá. Ale budu se snažit být objektivní :)
Hodně dlouho (měsíce) jsem se potloukal internetem. (Jeden z nejlepších výsledků je mimochodem web Cesta dřeva.) Sháněl jsem informace o olejích, hlavně o tungovém oleji, se kterým jsem experimentoval někdy před deseti lety. Nechci se rozepisovat, co jsem všechno musel přečíst, asi to znáte. Teď napíšu něco, co bude asi vypadat blbě, ale je to tak: drtivá většina informací je bohžel nedostupná v češtině a bez angličtiny (a taky ruštiny) se člověk brzy jen motá dokola.
Výsledek mého prosívání informací je kniha od nějakého Boba Flexnera „Understanding wood finishing“. Myslím, že to nebylo přeloženo do češtiny, ale nepídil jsem se po tom. Kdo můžete, přečtěte, doporučuju. Dost tápání, které je vidět tady na Přírodních nátěrech (mimochodem podle toho, co jsem viděl, jste na špičkové diskuzi) je jednou provždy vyřešeno. A ta špatná zpráva pro romantiky, jak jsem o tom psal v úvodu: bylo to vyřešeno už před 100 lety.
NICMÉNĚ neklesejte na mysli, všechno zlé může být pro něco dobré. Flexner, jako správný Američan, předpokládá, že budu zklamaný, když můj dubový stůl bude po šesti nátěrech tungovým olejem „sice kapalinám odolný, ale hrubého povrchu, se slabou mechanickou odolností, což můžeme snadno vyzkoušet nehtem“. Netuší, že právě takový povrch jsem chtěl, když jsem se pouštěl do olejů.
Co z toho plyne? Přečtěte ve Flexnerovi, nebo čekejte na pokračování :)
Komu se nechce čekat, je to jednoduché: na vytvrzení olejů budete čekat týdny. A není k tomu důvod (když si nechcete vyhrát :)