Teakový olej
Napsal: 30 pro 2013, 23:17
Ahoj,
jsem v olejích celkem nový, chtěl bych se podělit o historku, ve které vystupuje dubový stůl, teakový olej, červené víno a další.
Budu to brát chronologicky. Koupil jsem dubový stůl ve výprodeji. Bylo to v nějaké nábytkářské krychli, už ani nevím v jaké. Po krátké době jsme přišli na to, že dodavatel byl pravděpodobně až moc "ekonomický", protože stůl natřel něčím, co klidně mohly být školní vodovky. Šlo to smýt čistou vodou.
Na rozdíl od mojí ženy mě to potěšilo, dostal jsem tak příležitost k experimentu s olejem. Kdysi už jsem experimentoval s tungovým olejem, který se tehdy ještě jmenoval tunkový olej a nejblíž se dal sehnat u Dicka v Německu. Nedopadlo to moc dobře, asi taky proto, že tehdy jsem se neměl s kým poradit. Nebyla ještě Cesta dřeva a chytří američtí muži, co dnes o olejích promlouvají na Youtube, chodili do prváku. Tohle, a taky touha vyzkoušet vždycky něco nového, mě vedlo k tomu, že tentokrát jsem se rozhodl na stůl použít teakový olej.
První, co jsem ke svému překvapení po chvíli googlování zjistil bylo, že žádný teakový olej neexistuje. Vy to tady na Cestě dřeva asi víte, ale napíšu to pro různé další googlovače: teak oil je pouze obchodní název pro "něco, čím se natírá teakové (a obecně tvrdé) dřevo". Různí výrobci prostě pod tímhle názvem lejou do plechovek obsah podle toho, o čem doufají, že by mohlo chránit tvrdá dřeva proti povětrnosti. Nevadí, přesto jsem šel dál cestou teakového oleje. Zakoupil jsem asi za 250,- pikslu s nápisem Teak oil od řecké firmy Vivechrom. Jistý americký jůtjůbový guru, na kterého jsem při surfování narazil, měl pravdu: měli bychom vždycky pečlivě prostudovat zadní stranu plechovky, a už vůbec být skeptičtí vůči názvu výrobku. Ten často nemá s tím, co hlásá, moc společného. V tomto případě název teak oil znamená, že v plechovce je „speciální směs přírodních olejů a vosku, určená ke konzervaci a oživení atd. atd. Vytváří vodoodpudivý povrch atd. atd. Nanášejte hadříkem atd. atd. Na konci pak výraznější upozornění Obsahuje: (několik strašidelně znějících chemikálií) a kobaltové soli. Nejsa panikář, vyhodnotil jsem to jako protiplísňové přísady*, protože přípravek je primárně určen k venkovní ochraně, a když na stole nebudu naklepávat řízky, snad si kobaltové soli nenajdou cestu do mého organismu.
*Pozdější poznámka: tady jsem se pletl. Později jsem se dozvěděl, že kobaltové soli jsou tzv. sušidla, oleje pak polymerují rychleji. Prostě dneska nikdo nechce čekat.
Otevřel jsem plechovku. Nejsem přenosný analyzátor, ale po čichu bych si hodně vsadil na klasiku: základní syntetické ředidlo S6006. Přípravek je velmi řídký, asi jako motorová nafta. A protože stůl byl umytý od vodovky (dobře vyschlý) a obroušený, vrhl jsem se do olejování. Nejsem až takový sebevrah, jak to možná vypadá, tak jsem napřed zkusil jen jednu nohu.
Čerstvě natřeno, 1. nátěr, po zaschnutí to hodně zesvětlá
Syntetika vyvanula poměrně rychle, do 24 hodin, i jinak to nevypadalo špatně, tak jsem pokračoval. Tady by asi bylo na čase aby se laskaví čtenáři dozvěděli, čeho jsem vlastně chtěl dosáhnout. Tak tedy mám na dřevěný nábytek dva požadavky: Zaprvé aby měl matný povrch, na omak pokud možno co nejbližší pouze obroušenému dřevu. Jestli něco nesnáším, tak to jsou lesklé předměty pro domorodce. Povrch ovšem musí obstát ve zkoušce červeným vínem (viz níže), jinak bych si logicky mohl nechat obroušené dřevo a nemusel bych ho něčím matlat. Zadruhé bych rád, aby to nebylo moc cítit. Jsem na vůně a zápachy dost citlivý a třeba ten tungový olej zrovna bez barvy chuti zápachu není...
Zpátky k natřené noze. Po vyprchání syntetiky to zůstalo cítit něčím, co asi bude převážně fermež, možná s tungovým olejem a ještě něčím. Není to nepříjemné, ale zblízka to je cítit jasně. Samotná aplikace je velmi jednoduchá, jen si nesmíte vzít třeba houbičku na nádobí, ta je moc řídká a vytékalo by vám to kolem. Nejlepší je hadřík, co nebude zanechávat chlupy. Povzbuzen výsledkem, naolejoval jsem celý stůl a nechal zaschnout. Po třech dnech jsem dal desce ještě jednu vrstvu. Tím jsem chtěl dosáhnout větší odolnosti proti tekutinám. Dvojí aplikaci doporučuje „při nepříznivých klimatických podmínkách“ i výrobce.
Potom jsem ovšem udělal netypickou věc. Vím, že mi asi řeknete, že jsem ... to ..., ale mně se líbí povrchy upravené ocelovou vlnou. Chtěl bych skloubit obojí: olejovaný povrch sbroušený vlnou. Tak jsem dvakrát natřenou, dobře zaschlou desku sbrousil střední hrubostí. Moc jsem to nedrhnul, aby zůstala zachovaná textura dřeva. Výsledkem je takový hrubý, lehce zaprášený povrch, jaký jsem chtěl.
Pokus o snímek textury
Doufal jsem, že to bude i tekutinám odolné. Má to jednu vadu. Není to tekutinám odolné. Následuje poctivá zkouška červeným vínem, pokoušel jsem se napodobit, co jsem tady viděl u Petra z 1. prosince 2009.
Kvalitně zaschlé červené (asi 12 hodin)
Několik minut intenzivního otírání měkkou částí houbičky.
Když na to vezmete abrazivní stranu houbičky
Po vyschnutí vody zbyde pěkný vyšisovaný flek. Že to není podvod, dokládá zbylá část skvrny.
A takhle to vypadá po maximální snaze s vodou a houbičkou. Myslím, že to zrovna jako obhajoba olejů nevyzní. Bohužel
Mimochodem, vzal jsem vodou i kus nohy, která nebyla obroušená vlnou. Po setření čistým kapesníkem bych chtěl varovat každého, kdo by si na tímhle natřený zahradní nábytek chtěl sednout po dešti v bílých šatech.
Děkuji všem, kteří se tímhle bagem prokousali až sem. Co si o tom myslíte? Má moje snaha o matný – obroušený – povrch naději na úspěch? Já asi celou desku otřu vodou, nechám uschnout, sbrousím tak, aby nebyl tak ostrý ten flek po vinném testu a pak... asi zkusím tung oil.
Zdravím.
jsem v olejích celkem nový, chtěl bych se podělit o historku, ve které vystupuje dubový stůl, teakový olej, červené víno a další.
Budu to brát chronologicky. Koupil jsem dubový stůl ve výprodeji. Bylo to v nějaké nábytkářské krychli, už ani nevím v jaké. Po krátké době jsme přišli na to, že dodavatel byl pravděpodobně až moc "ekonomický", protože stůl natřel něčím, co klidně mohly být školní vodovky. Šlo to smýt čistou vodou.
Na rozdíl od mojí ženy mě to potěšilo, dostal jsem tak příležitost k experimentu s olejem. Kdysi už jsem experimentoval s tungovým olejem, který se tehdy ještě jmenoval tunkový olej a nejblíž se dal sehnat u Dicka v Německu. Nedopadlo to moc dobře, asi taky proto, že tehdy jsem se neměl s kým poradit. Nebyla ještě Cesta dřeva a chytří američtí muži, co dnes o olejích promlouvají na Youtube, chodili do prváku. Tohle, a taky touha vyzkoušet vždycky něco nového, mě vedlo k tomu, že tentokrát jsem se rozhodl na stůl použít teakový olej.
První, co jsem ke svému překvapení po chvíli googlování zjistil bylo, že žádný teakový olej neexistuje. Vy to tady na Cestě dřeva asi víte, ale napíšu to pro různé další googlovače: teak oil je pouze obchodní název pro "něco, čím se natírá teakové (a obecně tvrdé) dřevo". Různí výrobci prostě pod tímhle názvem lejou do plechovek obsah podle toho, o čem doufají, že by mohlo chránit tvrdá dřeva proti povětrnosti. Nevadí, přesto jsem šel dál cestou teakového oleje. Zakoupil jsem asi za 250,- pikslu s nápisem Teak oil od řecké firmy Vivechrom. Jistý americký jůtjůbový guru, na kterého jsem při surfování narazil, měl pravdu: měli bychom vždycky pečlivě prostudovat zadní stranu plechovky, a už vůbec být skeptičtí vůči názvu výrobku. Ten často nemá s tím, co hlásá, moc společného. V tomto případě název teak oil znamená, že v plechovce je „speciální směs přírodních olejů a vosku, určená ke konzervaci a oživení atd. atd. Vytváří vodoodpudivý povrch atd. atd. Nanášejte hadříkem atd. atd. Na konci pak výraznější upozornění Obsahuje: (několik strašidelně znějících chemikálií) a kobaltové soli. Nejsa panikář, vyhodnotil jsem to jako protiplísňové přísady*, protože přípravek je primárně určen k venkovní ochraně, a když na stole nebudu naklepávat řízky, snad si kobaltové soli nenajdou cestu do mého organismu.
*Pozdější poznámka: tady jsem se pletl. Později jsem se dozvěděl, že kobaltové soli jsou tzv. sušidla, oleje pak polymerují rychleji. Prostě dneska nikdo nechce čekat.
Otevřel jsem plechovku. Nejsem přenosný analyzátor, ale po čichu bych si hodně vsadil na klasiku: základní syntetické ředidlo S6006. Přípravek je velmi řídký, asi jako motorová nafta. A protože stůl byl umytý od vodovky (dobře vyschlý) a obroušený, vrhl jsem se do olejování. Nejsem až takový sebevrah, jak to možná vypadá, tak jsem napřed zkusil jen jednu nohu.
Čerstvě natřeno, 1. nátěr, po zaschnutí to hodně zesvětlá
Syntetika vyvanula poměrně rychle, do 24 hodin, i jinak to nevypadalo špatně, tak jsem pokračoval. Tady by asi bylo na čase aby se laskaví čtenáři dozvěděli, čeho jsem vlastně chtěl dosáhnout. Tak tedy mám na dřevěný nábytek dva požadavky: Zaprvé aby měl matný povrch, na omak pokud možno co nejbližší pouze obroušenému dřevu. Jestli něco nesnáším, tak to jsou lesklé předměty pro domorodce. Povrch ovšem musí obstát ve zkoušce červeným vínem (viz níže), jinak bych si logicky mohl nechat obroušené dřevo a nemusel bych ho něčím matlat. Zadruhé bych rád, aby to nebylo moc cítit. Jsem na vůně a zápachy dost citlivý a třeba ten tungový olej zrovna bez barvy chuti zápachu není...
Zpátky k natřené noze. Po vyprchání syntetiky to zůstalo cítit něčím, co asi bude převážně fermež, možná s tungovým olejem a ještě něčím. Není to nepříjemné, ale zblízka to je cítit jasně. Samotná aplikace je velmi jednoduchá, jen si nesmíte vzít třeba houbičku na nádobí, ta je moc řídká a vytékalo by vám to kolem. Nejlepší je hadřík, co nebude zanechávat chlupy. Povzbuzen výsledkem, naolejoval jsem celý stůl a nechal zaschnout. Po třech dnech jsem dal desce ještě jednu vrstvu. Tím jsem chtěl dosáhnout větší odolnosti proti tekutinám. Dvojí aplikaci doporučuje „při nepříznivých klimatických podmínkách“ i výrobce.
Potom jsem ovšem udělal netypickou věc. Vím, že mi asi řeknete, že jsem ... to ..., ale mně se líbí povrchy upravené ocelovou vlnou. Chtěl bych skloubit obojí: olejovaný povrch sbroušený vlnou. Tak jsem dvakrát natřenou, dobře zaschlou desku sbrousil střední hrubostí. Moc jsem to nedrhnul, aby zůstala zachovaná textura dřeva. Výsledkem je takový hrubý, lehce zaprášený povrch, jaký jsem chtěl.
Pokus o snímek textury
Doufal jsem, že to bude i tekutinám odolné. Má to jednu vadu. Není to tekutinám odolné. Následuje poctivá zkouška červeným vínem, pokoušel jsem se napodobit, co jsem tady viděl u Petra z 1. prosince 2009.
Kvalitně zaschlé červené (asi 12 hodin)
Několik minut intenzivního otírání měkkou částí houbičky.
Když na to vezmete abrazivní stranu houbičky
Po vyschnutí vody zbyde pěkný vyšisovaný flek. Že to není podvod, dokládá zbylá část skvrny.
A takhle to vypadá po maximální snaze s vodou a houbičkou. Myslím, že to zrovna jako obhajoba olejů nevyzní. Bohužel
Mimochodem, vzal jsem vodou i kus nohy, která nebyla obroušená vlnou. Po setření čistým kapesníkem bych chtěl varovat každého, kdo by si na tímhle natřený zahradní nábytek chtěl sednout po dešti v bílých šatech.
Děkuji všem, kteří se tímhle bagem prokousali až sem. Co si o tom myslíte? Má moje snaha o matný – obroušený – povrch naději na úspěch? Já asi celou desku otřu vodou, nechám uschnout, sbrousím tak, aby nebyl tak ostrý ten flek po vinném testu a pak... asi zkusím tung oil.
Zdravím.